V mlhovině?

Sdílíme text Michala Kosáka k debatě, které proběhla o ideji Spisů F. Peroutky v Kině pilotů. Text sdílíme, názor nikoliv. Ty spisy jsou, jak pravil i název večera, živý problém - proč je tedy tolik divení nad tím, že se o živém problému bude ještě debatovat.

V mlhovině

Připravovaným Spisům Ferdinanda Peroutky se věnoval první ze série diskusních pořadů Institutu pro studium literatury nazvaný Spektrum, který proběhl v úterý 2. dubna ve vršovickém Kině Pilotů. Večer dostál přinejmenším ve dvou ohledech zvolenému názvu setkání Idea "spisů" Ferdinanda Peroutky jako živý problém: dílo Ferdinanda Peroutky přitahuje historiky, novináře a širší veřejnost, a tak mělo setkání celkem dobrou návštěvnost a "živý" průběh, nicméně o tom, jak budou Peroutkovy Spisy konkrétně vypadat, panuje u předkladatele oné "ideje 'spisů'", alespoň podle dojmu z večera, totální nejistota, a to může být ne živý, ale velký "problém".

Setkání se zúčastnili iniciátor vydavatelského podniku, předseda Společnosti Ferdinanda Peroutky Martin Groman, bibliograf Daniel Řehák, jenž se na chystaném počinu podílí rešeršemi, a dále ‒ v akci přímo neangažovaní ‒ literární historik a editor Jiří Brabec a redaktor Karel Palek, který v devadesátých letech uspořádal z Peroutky dvojsvazkovou antologii O věcech obecných (1991) a výbor z literární publicistiky Sluší-li se býti realistou (1993). Diskusi moderovala historička Radka Šustrová. Otevřela ji otázkou v přibližném znění: Co znamená dílo F. Peroutky pro dnešek? Ve svých odpovědích zúčastnění zmínili stylistické kvality, aktuálnost některých částí díla Ferdinanda Peroutky či jeho polemičnost. Následně se přešlo k dosavadním pokusům vydat Peroutkovo dílo knižně, zmíněna byla malá rezonance v prostředí samizdatových aktivit, až se dospělo k otázkám přímo chystaných Spisů.

Problematiku archivní a bibliografické kompletace Peroutkova díla, která by v ideálním případě měla předcházet vlastnímu pořádání Spisů, podal posluchačsky vděčně Daniel Řehák. Z jeho vyprávění bylo zřejmé, že průzkum běží, o jeho konci - a tedy bezpečném podkladu pro edici - se však zatím mluvit zřejmě ještě nedá, naopak problematika se rozhojňuje množstvím a růzností nalezeného materiálu. Následně byly především Jiřím Brabcem a Karlem Palkem, kteří mezi hosty diskuse reprezentovali jediné skutečné editory, nadneseny praktické otázky uspořádání Spisů či zařazení autorských výborů.

Vydavatelé podle M. Gromana uvažují o vydání textů v původním časopiseckém znění podle chronologie prvního otisku v periodicích, což by ovšem vedlo k rozbití některých autorských celků (Boje o dnešek, Ano a ne, Osobnost, chaos a zlozvyky či Tak nebo tak). Ostatně jiný autorský celek, Peroutkovu knihu Jací jsme (1924, 1934, reeditováno v r. 1991) vydají samostatně v edici M. Sekery jako první svazek Spisů již tento rok v Academii ‒ v edičním plánu nakladatelství chystaná edice ale nefiguruje. Další zmínky doplnily informace z internetových stránek Společnosti F. Peroutky věnovaných Spisům ‒ o tom, že Peroutka publikoval v Přítomnosti a v Tribuně, se ví, překvapit může pouze množství a rozsah jeho textů, a o koncepci se ještě bude prý diskutovat na redakční radě.

Může to celé dopadnout i dobře. Projekt Spisů Ferdinanda Peroutky vypadá zvenku dosti úctyhodně, má reprezentativní redakční radu a zaštiťují jej 3 (slovy tři) ústavy AV ČR, jedno pracoviště univerzitní, Národní muzeum a akademické nakladatelství, ovšem podle aktuálního představení je po stránce koncepce, jak nám ji dovolily zahlédnout diskusní vstupy M. Gromana, tak zamlžený, že je otázka, zda nálezy Daniela Řeháka a ona "idea spisů" není to jediné, co z něj nakonec zbude